Ateliér Jan Brotánek - www.brotanek.com

VEGETAČNÍ "ZELENÉ" STŘECHY - ATELIÉR JAN BROTÁNEK

Jedná se o střechy nejčastěji ve tvarových formách - plochých, pultových, v určitých případech i sedlových - na nichž je krytina tvořena hydroizolačními povlakovými krytinami z PVC a EPDM fólií nebo z modifikovaných asfaltových pásů s odolností proti prorůstání kořínků a vegetačním krytem, tzn. souvrstvím s půdním substrátem a zvoleným druhem zeleně. Typy vegetačních střech se rozlišují podle druhu ozelenění.

Navrhováním a následnou realizací architektury s vegetační střechou lze pozitivně ovlivňovat klima krajiny zadržováním vodních srážek, které absorbuje zeleň a substrát. Srážková voda z krajiny velmi rychle odtéká vlivem velkého množství dlážděných, asfaltovaných a jinak zpevněných ploch. Mezi ně patří i hladké střechy domů, resp. plochy trvale zabrané stavbou domů, vydlážděné (vybetonované) dvory a dvorky, velká parkovací prostranství apod. Krajina se tak přirozeně neochlazuje a lokality měst s převážnou částí zpevněných povrchů se stávají akumulátorem tepla v letních tropických dnech. Dochází zde k přehřívání vzduchu a tím vzniká jakýsi inverzní polštář, který zabraňuje cyklu přirozeného provětrávání krajiny. Zároveň horký vzduch zdvihá sloupec prachu, který se neustále víří nad daným místem. Z toho vyplývá, že jakýkoliv druh lokálně ozeleňovaných ploch, především na nově vznikajících střechách, pozitivně přispívá k celkovému klimatu krajiny. Dále lze říci, že ozeleněné střechy navracejí plochy zeleně, které byly trvale zabrány stavbou domů. Kromě pozitivního vlivu na vnější prostředí mají ozeleněné střechy vliv i na vnitřní prostředí staveb. Povrch střech se ohřívá při horkých slunných dnech cca na 25°C a tím nedochází k přehřívání jejich interiéru. Naopak v zimě se sněhová pokrývka drží déle na střeše a sníh, především prašan, je dobrým tepelným izolantem. Pro srovnání, střechy s pálenou krytinou  jsou ohřívány letním sluncem až na 80°C a v zimě její povrch lépe kopíruje teplotu okolního prostředí, tudíž jsou intenzivně ochlazovanou plochou.

DRUHY VEGETAČNÍCH STŘECH Z HLEDISKA ZALOŽENÍ

a/ vegetační střechy extenzivní

b/ vegetační střechy intenzivní

c/ zahradní prvky na konstrukcích

Jakýmsi univerzálním typem vegetačních střech jsou tzv. extenzivní vegetační střechy, které jsou zaměřeny na rozsah ozelenění středních i větších ploch s minimálním počátečním vkladem rostlin a obohaceného substrátu. Jsou více či méně odkázány na samostatný vývoj. Můžeme je de facto klasifikovat jako bezúdržbové s dodatečným osazováním a hnojením rostlin v periodách cca 2-4ti let. Tento typ střech je ozeleněn sukulentními společenstvy typickými pro danou lokalitu. Osazují se v malých skupinových ostrůvcích rostlin, které se velmi rychle rozrostou v ploše. Nejčastěji to jsou rozchodníky a netřesky. Tloušťka substrátu zde nepřesahuje 5 cm a to proto, že sukulentní společenstva jsou suchomilná (některé z nich jsou známy pod názvem skalničky) a rostou většinou na místech strohých na půdu i vodu. To má podstatný vliv na výskyt plevelných rostlin, které většinou na takovémto stanovišti zajdou suchem. Mohou se vyskytnout z jara, naklíčí, ale záhy zasychají pro nedostatek vláhy.

Dalším typem jsou tzv. intenzivní vegetační střechy, jinak řečeno střešní zahrady, o které je nutno neustále intenzivně pečovat. Tyto střechy  jsou ozeleněny různými společenstvy, druhově závislých na poskytované péči a tloušťce substrátu – od 8 cm do 60 cm – tudíž závislé i na způsobu jejich založení.

Zahradní prvky na konstrukcích je nově pojmenovaný druh ozeleňovaných ploch architektury. Tyto vegetační plochy jsou zavěšené nebo integrované do různých konstrukcí architektury. Jedná se o místa např. na velmi strmém sklonu střech apod., které je nutné specificky zakládat a udržovat. Nejsou většinou schopny samostatného vývoje, jsou odkázány na údržbu i zavlažování.

VEGETAČNÍ STŘECHY Z HLEDISKA TYPU OSÁZENÍ

Vegetační střechy lze rozlišovat nejen z hlediska založení, ale i podle typu osázení. Jednotlivé typy osázení požadují specifika pro svůj vývoj dle stanovištních podmínek a zároveň tím ovlivňují i jejich zakládání. Jedná se o tzv. biotopní vegetační střechy, které mají určitou druhovou skladbu závislou na místním ekosystému (stanoviště). Začlenění do ekosystému umožňuje následný samostatný vývoj, tj. jde o přirozený koloběh rostlinných společenstev se schopností samoobnovy.Tento způsob většinou nelze aplikovat v městském prostoru, kde je prostředí regulováno mnoha nepřirozenými (umělými) faktory.

KONCEPCE NAVRHOVÁNÍ VEGETAČNÍCH STŘECH

Nejčastěji realizovaným typem ozeleněných střech jsou extenzivní (bezúdržbové) střechy a to z několika důvodů. Půdní substrát v tloušťce do 5 cm nepředstavuje zatížení nosné konstrukce větší než 50 kg/m², což je plně srovnatelné se standardními krytinami (tašky, šindele apod.). Vegetační střechy se navrhují hlavně jako ploché nebo pultové s mírným sklonem. Optimální sklon je do 10°. Lze je realizovat i jako sedlové střechy, avšak většinou naše tradičně řešené domy mají sklon nad 25°. Stávají se tak nákladnější záležitostí, především zábrany proti sesuvu a odplavování substrátu. Sedlové střechy se opatřují vegetačním krytem většinou na stávajících rekonstruovaných objektech.

Ploché a pultové střechy s malým sklonem jsou přínosnější především ve zmenšování celkové plochy střechy - při stejné půdorysné ploše domu má sedlová střecha až o 40% více ochlazované plochy, přičemž využitelnost podkrovních prostor je jen 55%. V dobách před nástupem moderních materiálů ve stavebnictví se tradičně sedlové střechy se sklonem nad 38° realizovaly z důvodu potřeby rychlého odvedení vody. Tvar sedlové střechy podmiňovaly druhy střešních krytin - keramické tašky, došky, šindele apod. Podkroví bylo využíváno pouze jako půda, kde se skladovalo seno nebo sláma, ale nebyl to obytný prostor. Dnes se hojně staví domy se sedlovými střechami, koncipovanými s obytným podkrovím, ale draze je zaplacen nevyužitý (snížený) prostor u pozednic nebo pod hřebenem. Nehledě na to, že sedlové střechy jsou i po stránce statické a tepelně-izolační složitější. Zde je přednost plochých a pultových střech, které zjednodušují realizaci jak nosné konstrukce, tak jejich opatření vegetačním krytem. V neposlední řadě jsou zajímavé i finanční podmínky pro jejich pořízení.

REALIZACE ZELENÝCH STŘECH

Povlakové hydroizolační krytiny z fólií PVC a EPDM

Na konstrukční záklop střechy (prkenný nebo deskový) je položena vrstva podkladní geotextilie (netkaná textilie z polypropylenu, gramáž min. 300 g/m²). Poté se osazují klempířské prvky z poplastovaného plechu Viplanyl (jde o pozinkovaný plech, který má na sobě nanesenou tenkou vrstvou PVC). Klempířské prvky se dodávají v různých tvarových profilech dle specifičnosti detailů střechy a jsou kotvené pomocí vrutů k podkladu (záklopu). Následuje fáze pokládání, kotvení a svařování hydroizolační fólie na bázi PVC, která je většinou dvouvrstvá a s vnitřní výztuží, přičemž vrchní vrstva je opatřena UV filtrem. Pásy fólií se k sobě a ke klempířským prvkům svařují horkovzdušnou pistolí (při teplotě 500° C) a svařený spoj je ještě pojištěn zálivkovou hmotou. Veškeré kotvy v ploše, např. vruty s podložkami, jsou překryty záplatami z téže fólie a převařeny záplatami. Dále následují vrstvy kladené v závislosti na druhu a sklonu střechy.

Modernější a environmentálně vhodnější variantou jsou fóliové systémy na bázi EPDM. Tato báze syntetické gumy je šetrnější k životnímu prostředí jak při samotné výrobě, tak po aplikaci na stavbě a je možno ji recyklovat. Na portálu healthybuilding.net byla vyhodnocena jako vhodný materiál pro styk s pitnou vodou, tj. neuvolňuje nepříznivé látky, jako např. ftaláty (měkčidla) u PVC. Vzhledem k tomu, že EPDM není termoplastická, používá se v různých aplikačních modifikacích – velkoformátové homogenní jednovrstvé membrány s lepenými spoji nebo pásy šíře 100 cm dvouvrstvé s výztuží technickou tkaninou, přičemž spodní vrstva je na bázi bitumenu, který je svařitelný horkovzdušně (při teplotě 550°C) obdobně jako u systémů PVC. Zároveň bitumenová vrstva slouží jako pojistná vrstva. Fólie EPDM mají dobrou slučitelnost s klempířskými prvky na bázi mědi i se speciálními plechy jako např. systém Lindab, ale i s titanzinkem. Dále vynikají velkou odolností proti mechanickému poškození, vynikající pružností, delší životností oproti PVC. Nevýhodou těchto systémů je vyšší cena oproti systémům s PVC.

Vegetační souvrství

Vegetační souvrství se rozděluje podle druhu založení, avšak základní princip je následující: základní ochranu na fólii, při sklonu do 5°, tvoří netkaná geotextilie v gramáži od 500 g/m², na které je nanesena hydro-akumulační vrstva a zároveň drenážní složky substrátu nebo položena nopová fólie s perforací. Střechy se sklonem nad 5° mají nad ochrannou vrstvou různé typy drenáží, kotvících rohoží a desek s hydroakumulačními vlastnostmi. Souvrství uzavírá speciální střešní substrát pro osev. Tloušťky a složení substrátů se liší podle druhu založení a typu osázení.

Odvodnění střech

Římsy vegetačních střech zpravidla nemají okapy. Neabsorbovaná dešťová voda se odvádí pomocí drenáží z oblázků po obvodech střechy i v úžlabích směrem ke střešním vpustím opatřenými trubními svody, alt. řetízkovými svody nebo chrliči.